Ze čtyř základních pocitů negativně působí vztek. Radost je neuvěřitelná, strach a lítost chápeme, tolerujeme nebo řešíme, ale hněv bereme jinak. Ať tak či onak, čím víc jej dusíme, tím víc to bolí, a když to prorazí hráze, je to zpravidla hrozné. Mimochodem, kdo někdy neměl chuť roztrhat svého vztekajícího se potomka na kousky? Někdy vás to nutí křičet nebo plácnout dítě po zadečku, ale občas ženy s hrůzou pozorují, co se jim honí hlavou nebo vychází z úst. Pokud jste obklopeni svědky, kteří vás nařknou, že jste nešikovná matka, kterou by měli nahlásit na sociálku, pocity viny, strach, pochyby o sobě samé, zda jste měla mít dítě, začnou vaše frustrace nabírat na síle.
Během mateřství jsou frustrace prakticky běžné, v zásadě vychází z omezení základních potřeb matky. Reakce je však individuální, záleží především na tom, jak se žena dokáže vypořádat se svými pocity i před rodičovstvím, a jak zvládá frustrace. Po narození dítěte nemá žena čas na sebe, na to, co potřebuje, ani se nenají v klidu a už vůbec se nevyspí.
Obsah článku
- Proč tedy dítě pláče?
- Mladé děti a raná adolescence
- Období odporu buduje jeho vlastní „já“
- 7 způsobů, jak se vypořádat se vztekem
Proč tedy dítě pláče?
Záchvaty u dětí do čtyř let mají jedno společné – rozhořčení dítěte, protože nedostalo to, co mermomocí chtělo. Možná se to nezdá, ale dítě vás nemá potřebu schválně vytáčet, jen prostě neví, jak ovládat své pocity. Jinými slovy, zběsile potřebuje něco, co nemá a neumí to dát najevo jinak než zlostným pláčem. Zatímco dítě kolem dvou let věku vyhledává jen potravu, potřebuje suchou plenu nebo oblíbenou hračku, tříleté a starší děti projevují svou reakci pláčem a potřebují vás ovládat. Jsou si vědomy svých potřeb a pokusů, protože je mohou prosadit.
Mladé děti a raná adolescence
Dětské záchvaty jsou přesně tou chvílí, kdy každý bezdětný člověk zvažuje, moje děti takhle nikdy reagovat nebudou. A potom máte děti a najednou se to stane. Častěji kvůli idiocii, například, že dítě dostane žluté brčko, když chtělo zelené. Nebo v situaci, kdy byste si chtěli pro řadu věcí zajít do obchodu a vaše dítě najednou chce jít opačným směrem. Rodičovství může být vyčerpávající, ale jakmile zvládnete dítě vychovat, už vás nic nerozhodí.
Období odporu buduje jeho vlastní „já“
Období vzpoury přichází nejčastěji mezi druhým a třetím rokem. V tomto období si dítě prochází obdobím autonomie, kdy si začíná uvědomovat svoje vlastní „já“. Najednou si uvědomuje, že si může vybrat, zda půjde jedním či druhým směrem, nebo co bude a nebude jíst. Kolem 3. narozenin je identita dítěte obvykle definitivně formována a náročné období vzdoru naštěstí ustoupí.
Dítě něco potřebovalo, ale zklamalo se
To jsou často komplexní emoce, které však neumí vyjádřit, pochopit či vyřešit. Proto se rozčiluje. Za prvé kvůli původní záležitosti, zadruhé proto, že mu rodiče nerozumí a nemohou mu nabídnout pomocnou ruku. Tímto způsobem dobře funguje výběr ze dvou možností, klíčem k uspořádání je poskytnout dítěti v rámci jeho současných schopností úsudku příležitost vyhrát.
Pomoc nabídne změnit prostředí. V domácím prostředí je možné odejít do jiné místnosti a dítě nechat samotné. I to dítě zchladí, protože mu nikdo nevěnuje pozornost. Další možností je léčba tzv. pevným objetím, kdy je dítě v záchvatu pevně obejmuto a klidně se s ním mluví…
Přišlo to, ale zase odešlo
Malá past, která se přizpůsobí dítěti, aby nemělo pocit, že by z něj mohl být hrozný jedinec, na kterého jste naštvaní. Jakmile si promluvíte o celkové situaci, objevíte uspořádání a možná skutečně poučení pro příště, budete moci konverzovat o tom, co se hodí jako něco, co přišlo a odešlo. Dítěti a pravděpodobně i vám to pomůže lépe připravit emoce.
Snažte se konfliktům a amokům předcházet
Kromě rodičovství má každý z nás další části života, ať už to je práce, role partnera nebo péče o domácnost a potřeba sociálního kontaktu. To vše musí v životě rodičů klapat. A v některých případech se může stát, že přesně ve chvíli, kdy vás dítě potřebuje, si přejete dělat něco jiného. Je to zcela normální. Snažte se na dítě naladit, udělejte si na něj čas, věnujte mu pozornost a zajímejte se o jeho potřeby. Pravděpodobně si i tak užijete pár záchvatů, ale můžete se s nimi vypořádat mnohem lépe, protože jste své dítě předem přečetli a víte co potřebujete.
7 způsobů, jak se vypořádat se vztekem
1. Snažte se dítě rozptýlit
Metoda je velmi jednoduchá, rychle něco objevte, cokoli, co ho zaujme. Například, jakoukoli hračku, kterou máte v místnosti. Prostě řekněte – Hele, co je to támhle? Pojďme se na to podívat, myslím, že je to tvoje oblíbená hračka – a tak podobně. Pravděpodobně to nebude trvat dlouho, ale je životně důležité odvrátit ho od jeho vztekání a tím změnit jeho pocity.
2. Dějte mu něco ke kousání
To může každé dítě na určitou dobu zklidnit. Mějte proto po ruce něco dobrého na okusování jako tajnou zbraň, kterou můžete svému dítěti dát podle potřeby. Je pravda, že čím je pochoutka lepší, tím je to účinnější. Na druhou stranu se nehodí s touto metodou manipulovat, protože dítě si může vytvořit sklon léčit každé soužení stravou. To je často nejvíce užívaný způsob, jak dítě uklidnit.
3. Naučte se dítě zrcadlit
I tato metoda je dost úspěšná, nevýhoda je v tom, že ji můžete provádět za zavřenými dveřmi. Metoda spočívá v tom, že se budete chovat stejně jako vaše dítě. Ne, neztrácejte kontrolu, ale záměrně reflektujte jeho chování a dělejte to, co dělá dítě. A aby bylo vše co nejvíce věrohodné, snažte se zrcadlit i grimasy a pohyby. Bijte do země sevřenýma rukama a zuřivě křičte, dělejte přehnané obličeje a velké, jasné signály. Dítě bude tak omráčené, že pláč ustane. Může to být způsob, jak dítěti ukázat, že jeho reakce jsou nevhodné.
4. Udělejte mu bezpečný letecký den
Létání vzduchem je trochu kouzelné a nebezpečné, ale děti to nutí se chichotat. Nedělejte to však násilnou formou, jen si dítě s úsměvem vezměte do rukou a hoďte ho do vzduchu nebo s ním ve vzduchu zatočte.
5. Obejměte ho
Objetí opravdu léčí a uklidňuje. Záchvaty jsou často známkou toho, že se dítě cítí zmatené a myslí si, že se mu nedostává náklonnosti a pozornosti. Mnoho rodičů si během záchvatu nevšímá svého dítěte, což záchvat ještě zhorší. Jednoduché objetí uklidní a přinese požadovaný klid.
6. Dejte mu možnost si svobodně vybrat
Když se u vašeho dítěte spustí záchvat, protože ho celý den přetahujete z místa na místo, aniž byste mu dali chvilku odpočinku, řekněte mu, že si může vybrat jinou možnost, kam půjdete. Ať už na hřiště, do cukrárny nebo do zverimexu, jde o to, že jeho dispozice se okamžitě změní. Představte si, jak byste se cítili, kdyby vás někdo zatáhl na místa, kde vás to ani nebaví.
7. Šeptejte mu do ucha
Přitáhněte své kypící dítě blízko úst a šeptejte, že mu rozumíte. Že jednoduše víte, proč pláče, a jste tu, abyste mu pomohli. Zeptejte se ho, co se děje. Nezáleží na tom, co přesně říkáte. Dítě musí cítit vaši blízkost, když je rozrušené. Když rozhořčení vašeho dítěte opadne, vezměte je stranou a objasněte, proč bylo jeho chování nevhodné, a co takové chování má za následek. Musí pochopit, že každý se občas cítí zklamaný, ale existují mnohem lepší způsoby, jak své pocity definovat a zvládat.
Většinou se bude omlouvat a naříkat nad svými činy. Dejte mu najevo, že ho máte rádi a ujistěte ho, že v každém případě jeho hrozné chování chápete. Snažte se mu pomoci vyjádřit své pocity. Nikdy nepokračujte tak, aby dítě vidělo své chování jako selhání.
