Dneska se s kočárkem podíváme na snowkite do Norska, na náhorní plošinu Hardangervidda, která je vyhledávaným místem outdoorových nadšenců v zimě i v létě. Jedná se o jeden z největších a nejznámějších národních parků v Norsku, který je v zimě přezdíván jako ráj snowkiterů.
Jak se tam dostat?
V Praze nasedáme na letadlo a po dvou hodinách se ocitáme o více než 1100 km severněji na norském letišti Oslo Gardemoen. Tady se ale dlouho nezdržíme. Přímo na letiště se nachází i vlakové nádraží, odkud jezdí vlaky na Oslo S – centrální stanici uprostřed města. V této stanici přestupujeme na přímý vlak do Ustaosetu, v zimě zasněžené horské vesničky.
Cesta vlakem z Osla S do Ustaosetu je jednou z nejkrásnějších železničních tras v Norsku.
Trasa vede přes malebnou krajinu a nabízí úchvatné výhledy na norské hory a jezera. Po nástupu do vlaku se připravte na pohodlnou jízdu až na norský venkov. Z Osla se vlak vydává na severozápad přes malebný Oslofjord, naskytne se vám úchvatný výhled na vodní plochu i strmé skalní útvary. Vlak překonává výškový rozdíl téměř 1 000 metrů. Během stoupání můžete z okénka obdivovat krajinu s ledovcovými jezery, průzračnými potůčky, hustými lesy, jezery, zasněžené hory a divoké řeky. Bílé vrcholky hor se třpytí na pozadí a poskytují nádhernou kulisu pro vaši cestu.
Každý vlak je vybaven vozem pro rodiny s dětmi, v tomto voze se nachází i dětská hernička, vaše ratolesti si ani nevšimnou, že cesta trvá necelé 4 hodiny, budou vesele probíhat tunely pod střechou vlaku, hopsat na matracích nebo listovat norskými knížkami pro děti. Děti do 5 let cestují zdarma a za kočárek se také nic neplatí. Cesta vlakem z Osla do Ustaosetu je nejen pohodlná, ale přináší také možnost obdivovat nádhernou norskou přírodu.
Snowkiting v Norsku – je vhodný pro děti?
Snowkiting je zimní sport, jedná se o kombinaci lyžování nebo snowboardingu s využitím tažného draka, který vás pomocí síly větru táhne vpřed. Pro pohyb terénem nepotřebujete žádný vlek ani jiný pohon, jen dobré větrné podmínky a dostatečnou sněhovou pokrývku. Ještě pár let zpět bylo pravidlem, že děti začínaly se snowkitingem při minimální váze 35 kg. Protože ale vývoj v tomto sportu zaznamenal za posledních 10 let obrovský pokrok, i tato pomyslná váhová hranice již dávno neplatí. V dnešní době se vyrábějí i kity tzv. kapesníčky, tedy tak malé, že je zvládne ovládat i dítě předškolního věku.
O výuku snowkitingu dětí v tomto věku se ale starají především jejich rodiče, kteří se snaží děti pro jejich oblíbený sport nadchnout již od malička a začíná to všechno již v kočárku. Je tedy třeba vyměnit kola za lyže – sportovní kočárky určené pro jízdu na kole tuto variantu většinou nabízejí. Kočárek se zapřáhne za snowkitera, miminko většinou ve fusaku v teple a na čerstvém vzduchu krásně spinká. Postupem času, ideálně kolem druhého roku, kdy již dítě zvládne sedět a nikam u toho neodchází, přecházíme do sedícího bobu.
Kolem třetího roku, kdy je již dítě schopno pohybu na lyžích, začínáme s taháním na laně. Děti tento pohyb v terénu milují. Rodič snowkiter upravuje rychlost podle věku dítěte, takže se začíná s jízdou krokem a postupně čím je děťátko starší a lyže lépe ovládá, přidáváme na rychlosti. Kolem 3. roku taky začínáme s manipulací s kitem, je to spíše taková hra na pouštění draka. Velikost draka je přizpůsobena malému dítěti a rodič za ním vždy stojí a drží ho. Jakmile dítě zvládně umávat drakem pohyb ve tvaru čísla 8, pouštíme děti s drakem na lyže, aby si zažily i pocit z jízdy.
Samozřejmě, že to není forma snowkitingu, jakou praktikují rodiče, ale pro děti je to obrovská zábava. Dítě ovšem celou dobu jistí rodič na laně a běží či bruslí na lyžích za ním. V tomto věku jezdí děti hlavně po větru. Jakmile začnou dobře rozeznávat levou a pravou stranu a cítit se bezpečně na lyžích, je vhodné jim vysvětlit trochu teorie a začít s výukou jízdy tak, jako ve snowkite škole. Školy snowkitingu už i dnes malé děti učí, nicméně se začíná ve věku cca 10 let.
Snowkiting v Norsku znamená úžasné podmínky pro výuku. Stabilní vítr bez poryvů, sněhem pokrytá zamrzlá jezera, nikde žádné stromy ani dráty. Ideální je s dětmi vyrazit v dubnu, teploty už se drží jen lehce pod nulou a v kombinaci se silným jarním sluníčkem je pocitová teplota velmi příjemná a děti vydrží na kitu i několik hodin.
