Nejeden dospělý se domnívá, že kázeň je hlavním předpokladem výchovy. Kromě fyzických trestů používají rodiče také širokou nabídku psychických trestů, často aniž by si to uvědomovali. Tyto prostředky vypadají jako mírné, nicméně jsou velmi trýznivé a trvale poznamenávají psychiku dítěte. Jsou však nějaké tresty u dětí v moderním světě rodičů skutečně zásadní?
Obsah článku
- Výchova dítěte
- Trest jako výchovný prostředek
- Co si dítě vezme z trestů?
- Psychické tresty jsou horší než fyzické
- Ve výchově se chyby stávají
- Můžeme vychovávat děti i bez trestání?
- Několik tipů na konec
Výchova dítěte
Většina jedinců si rodičovství vybírá jako plánovanou část svého života, jako jeho naplnění a vnímá ho jako poslání. Nicméně, zdaleka ne každý přijde na to, že být rodičem je prací. A to prací, kterou jsme si sami vybrali. A je zásadní k dítěti a dětství vhodně přistupovat – jako v každé práci je navíc zásadní věci promýšlet, kompletně plánovat a celkově nepodléhat svým náladám ve chvílích, kdy přijdou problémy. Výchova dětí není běh na krátkou trať, je to dlouhodobá a velmi pečlivá práce – naše chování a vystupování vůči dětem má obrovský vliv na to, jakým člověkem se stanou. V tomto okamžiku by měl být rodič pro dítě laskavým průvodcem na cestě k dospělosti. K tomu potřebuje především toleranci, vytrvalost a důslednost.
Dítěti by se měly věci opakovat znovu a znovu a je zásadní uznat, že tento pohled na výchovu je v podstatě součástí rodičovství. Dalším předpokladem pro zdravý vývoj dítěte, aby si zapamatovalo to, co se musí naučit Je důležité, aby čas, který mu poskytujeme, byl dostatečný a příjemně naladěný. V případě, že v domácnosti panuje dusná atmosféra, pokud jsou rodiče na dítě neustále naštvaní nebo s ním často nemluví, nebo vyžadují podřízení se prostřednictvím trestů, naladění dítěte určitě nebude ideální.
Trest jako výchovný prostředek
Mnozí rodiče spíše, než snahu o co největší rozvoj svého dítěte vidí důvod výchovy v tom, aby jejich dítě bylo poslušné. Tresty jsou prostředkem, jakým si rodiče mohou děti tvarovat. Ale takto vychovávané dítě, si s sebou nese především touhu, aby se rodičům zavděčilo, nedělá věci pro své vlastní naplnění! Se svými rodiči vychází ze strachu, aby neztratilo své vlastní bezpečí a přízeň svých nejbližších, což je sice zásadní pro jeho sebepřijetí a sebeúctu, ale pro zdravé uspořádání identity je to nevhodné. Konkrétně období dospívání takto vychovávaného dítěte je naplněno vlnami vzpoury a odporu proti vynucenému postoji souhlasu. Neposlušní naopak v dospělosti reagují krotce, ba přímo závisle.
Co si dítě vezme z trestů?
Jak již bylo řečeno, řada lidí si myslí, že trest je tím nejlepším výchovným prostředkem, v podstatě proto, že oni sami byli tak vychováváni. Dítě nedělá to, co se od něj očekává, a proto by mělo být pokáráno. Dostane lekci a už nikdy neudělá totéž. Rodiče tak využívají tresty k nápravě dítěte (fyzické i psychické). Funguje to však skutečně tímto způsobem? Co trest dítěti skutečně dává? Když dítě káráme, říkáme mu, že dělá něco nepatřičného. Dítě však vidí, že mu upíráme lásku, že mu křivdíme.
To, jak dítě vnímá trest, závisí i na jeho věku, ale u dítěte jakéhokoliv věku by se rodičovská výchova neměla zaměřovat na trestání dítěte za to, že udělalo něco špatně. Vhodnější je dítěti znovu a znovu ukazovat, kde jsou hranice. Nemůže mu dojít řada věcí, vnímá svět skrze ohnisko svého věku. Nechce působit škody, rozhněvat dospělé, klamat – zkoumá, potřebuje si zapamatovat a naučit se nové věci, zkoumat…
Psychické tresty jsou horší než fyzické
Odrazování dítěte prostřednictvím odmítání a pohrdání je považováno za mnohem horší než plácnutí, pohlavek nebo dokonce mírnější forma výprasku. Útoky na psychiku, artikulace typu ty jsi úplně nemožný, no podívej se na něj, co dělá, má větší následky. Dítě sice dělá to, co má, ale ty následky…
Duševní tresty jsou většinou považovány za méně destruktivní, protože dítě není vystaveno fyzickému trýznění, které je spojeno s fyzickými tresty. Jenže, psychické tresty jsou bolestivější – pokud jsou využívány efektivně, často zanechají hlubší jizvy, které jsou zakryté a často je obtížné je rozeznat. Kromě toho je dobře známo, že mezi psychickými tresty a týráním dítěte je tenká hranice, přičemž mnozí rodiče si vůbec neuvědomují, že jejich chování má devastující dopad. Negativní dopady psychického týrání se mohou projevit v dospělém životě dítěte (na všech úrovních: v partnerské, při výchově dětí, v zaměstnání a v sociálních kontaktech). Nezbytnou roli hraje nastavení dítěte – jeho identita, dispozice, síla – a věk dítěte.
Ve výchově se chyby stávají
Abychom dítě zbytečně netraumatizovali a nevyužívali psychický strach, je dobré se zamyslet nad tím, jaké jsou cíle našeho počínání. Potřebujeme, aby z dítěte vyrostl zdravý, slušný, všestranný jedinec, který není ušlápnutý, kterým necloumá každý závan větru a který se dokáže přizpůsobit problémům? Pak bychom mu měli být především oporou a vychovávat ho tak, aby z nás nebylo zmatené, aby v nás mělo jistotu. Nejlepším potvrzením toho, že dítě není úzkostné, je to, když dokáže přijít za rodičem i s nepříjemnou věcí, a to i přesto, že ví, že se na to rodič bude dívat jakkoli. Podstatné však je, že dítě spoléhá na skutečnost, že rodič je nastaven tak, aby mu s problémem pomohl, že společně věc rozlousknou.
Jako rodiče bychom se měli snažit, abychom v chování svých dětí dokázali sledovat jakékoli impulsy, které vedou k jejich špatnému vývoji. Děti by měly mít jasně dané hranice, které se nevyznačují vodítkem cukru a biče, ale tím, že znají náš postoj a stavy mysli a vědí, co mohou očekávat. A my bychom měli neustále vyžadovat plnění našich požadavků a být spolehliví. Zároveň není třeba být na sebe přehnaně přísný a snažit se vžít do role, na kterou nemáte jako rodič nárok, abyste je prostě nikdy netrestali, aby se nikdy nerozčilovalo… Jako v každé práci každý občas udělá chybu, chyby mají místo i ve výchově dětí. A není třeba se kvůli nim tlouct do hlavy v případě, že je dítě přiměřeně zahrnuto naší rodičovskou přízní a láskou.
Můžeme vychovávat děti i bez trestání?
Přestože je to náročnější způsob, je možné vychovávat děti bez jakéhokoliv trestu. Je zapotřebí spoustu trpělivosti a času, ale je to navíc odvážnější cesta, na které se jako dospělí můžeme dále rozvíjet a učit. V zásadě jde o jednu věc – nejdříve přemýšlíme a potom jednáme. Často dítě trestáme pod vlivem negativních emocí. Není tedy bezesporu nic hrozného na tom, když si sedneme a na papír napíšeme negativa, která v dítěti vidíme, ale stejně tak i pozitivní vlastnosti, které dítě má. Každé období vývoje dítěte klade na rodiče různé požadavky – musí počítat s nebezpečími, efektivním vychováváním a učením.
V případě, že jednou něco omezíme a dovolíme to až po chvíli, nebo pokud to, co říkáme, není v souladu s našimi neverbálními projevy, vnášíme do mysli dítěte zmatek. Dítě by mělo být vychováváno od útlého věku. A nejlepší je se soustředit na účinné zajištění malého počtu jasně charakterizovaných pravidel i pro nejmladší děti. Bít dítě je jednoduché, vypořádáme se s ním jedním tahem a nemusíme přemýšlet co dál. Ale věnujte dítěti více pozornosti, předvídejte a řešte věci dříve, než se něco stane.
Závěrečná rada zní: Zkuste to bez trestů. Pokuste se objevit jiný úhel pohledu pro vnímání výchovy dětí, jejich prohřešků a problémů. Trest z velké části zanechává nesprávný dojem, že problém je vyřešen. Je mnohem lepší přesvědčit dítě, aby se chovalo vhodně spolu s vaší láskou, vírou a porozuměním. Když společně objevíte opatření nebo rozumné ústupky, které budou vyhovovat všem, můžete si získat důvěru, respekt a úctu dítěte a vy můžete mít pocit dobře vykonané práce.
Několik tipů na konec
· Vše dítěti objasněte – Stále dokola dítěti vysvětlujte, co je třeba – požadavky, pravidla fungování vaší rodiny, nastavení povinností, a to způsobem přiměřeným jeho věku.
· Zdůvodňujte svá rozhodnutí
· Nenechte se ovládat emocemi – V případě, že dítě poruší pravidla, pokud se neřídí tím, na čem jste se dohodli, snažte se zachovat klidnou hlavu. Nepochybujte o tom, že dítě si od vás bere sklony a chování pro svůj budoucí život.
· Buďte důslední – Neustále dodržujte pravidla, která jste si vytvořili. Samozřejmě záleží na okolnostech – unavenému nebo nemocnému dítěti můžete odpustit úklid pokoje během večera s tím, že tuto povinnost splní během dopoledne.
· Dovolte dítěti, aby pocítilo přiměřené důsledky svého chování
· Zaujměte v dítěti zájem, mluvte s ním, promluvte si s ním o jeho pocitech, reagujte na jeho potřeby. Udělejte si na něj každý den čas.
· Dítě by mělo znát vaše vlastní pocity a potřeby. Neskrývejte je před ním.
